historie v historii

28.12.2008

Většína kapel začínala v garáži. Když vynechám hospodský kecy, tak ta naše začala na půdě. Přišel s tim nejspíš bořivoj. Že nějakou kapelu... Tak jo. A jednoho dne volá. Mně, nebo halounovi. Nevim. "Mam píseň", řikal. Byla o mrtvym kanárovi. A nám se tuze líbila, až nám běhal holomraz po zádech. Tak nějak to začalo. Byli jsme tři. Bořivoj kytara, haloun bicí a já didgeridoo. Tak jsme sehráli tři koncerty. Na každym byl host, což se nám už dále nestávalo. Na prvním basou vyplnil prostor sám kamont, druhý koncert odbasoval mireček a honzik zvedal úroveň třetího vystoupení hrou na kytaru. Ale basa nám scházela. Jenže sehnat basáka bylo těžký. Mnohem jednodušší bylo naučit Ženu na kytaru všechny naše písničky - tudíž se bořivoj mohl chopit basové kytary, což nám tedy ulehčilo od nezáživného hledání. Mnoho vody uplynulo a z holomrazu se stal quintet. Naší kapelu skutečně posílil Jiříček. Hudebně obohatil o saxofon a zpěv. Nehudebně o show velkých rozměrů

Dodnes se nic nezměnilo.

Chápu, že by někoho mohlo zajímat dokonce i něco bližšího. Že by si nějaký všetečný čtenář mohl položit otázku: "A co ti hoši hrají?" A to je zrovna celkem složitá otázka. Inu, původně jsme chtěli hrát punk, ale to nás časem přešlo.Do našeho výsledného zvuku se promítá několik výraznějších vlivů. Určitě je to uderground, ale na druhé straně stojí jungle a drum ´n´ bass. Neříkám, že jsou tyto aspekty plně obsaženy ve všech písních, ale kdo hledá najde. Zbývá jen dodat, že bořivoj je dlouholetým členem dětské lidové muziky Notičky, což zanechává stopy i ve tvorbě holomrazu.
Také by bylo záhodno zmínit se o textech. Něco mám na svědomí já, něco bořivoj, troškou do mlýna přispěla i moje maminka, ale, co je (možná) důležitější, spoustu textů jsme objevili uvnitř knih. Začalo to listováním ve sbírkách Karla Jaromíra Erbena, v knížkách s dětskými říkadly... Tu a tam někdo přinesl text pocházející ze školní četby.
Pro nás je to celkem radost. Nemělo by se zapomínat na odkaz předků. V naší literární historii je tolik zajímavých děl, textů. A myslím, že je dobré připomenout něco krásného, co platilo tenkrát a dá se aplikovat i dnes. Není to žádný náš program - hrabat se v lidové slovesnosti nebo v Erbenovi. Nás to zkrátka baví.